O moderních pětibojovnících

Mezi těmi z nás, kteří sportují, se často najdou ti, kdo dělají jeden jediný sport. Někdy proto, že mají rádi jenom a pouze ten druh pohybu, pro který se rozhodli, někdy třeba i proto, že jsou pro ně ostatní druhy pohybových aktivit příliš náročné třeba v otázce financí, nebo že na ně už jednoduše nemají čas.
závodní plavec

Ale jsou mezi námi i tací, jimž jeden druh sportu nestačí. Chtějí se věnovat více druhům tohoto počínání. Je sice velmi pravděpodobné, že kvůli tomu nebudou v žádném ze svých sportů nikdy těmi nejlepšími z nejlepších, protože se mu tudíž nemají čas věnovat cele a maximálně, ovšem zase mohou být nejlepší v tom, že jsou dobří ve více věcech zároveň.

K těm, jimž jeden sport nestačí, patří třeba pětibojaři. Lidé věnující se sportu zvanému https://www.iptw.cz/moderni-petiboj/.
silueta žokeje
V moderním pětiboji se zápolí v pěti disciplínách:

a)      šerm kordem

b)      plavání

c)      jízda na koni

d)      střelba

e)      běh

V tom je tento jiný než nemoderní, totiž klasický pětiboj antický, kde byly disciplínami:

1)      skok daleký

2)      hod oštěpem

3)      hod diskem

4)      běh

5)      zápas
běh po krajnici

V moderním pětiboji tak jde vlastně o disciplíny, jež patřily k základním požadavkům kladeným na vojáky dříve, než jsme se dostali do dnešního stavu věcí, v němž je nutno snižovat nároky, chce-li armáda vůbec někoho do svých řad zlanařit. Ale to už by bylo jiné téma.
Šermujenejprve každý s každým a následně v bonusovém kole se soupeřem, o němž rozhodne základní kolo.
Plave se200 metrů volným způsobem nebo štafeta 2×100 metrů, na vylosovaném koni se absolvuje parkúrové skákání se dvanácti překážkami, při běhu se na trase dlouhé 3200 metrů střílí po čtyřech úsecích na deset metrů vzdálený terč.

Výkony v jednotlivých disciplínách se pak ohodnotí podle tabulek a sečtou a vítězí logicky ten, kdo nasbíral nejvíce bodů.

Z čehož logicky vyplývá, že to je sport určený všestranně zdatným jedincům, kteří zvládají vše zde zmíněné. A stejně logicky z toho tudíž vyplývá, že já sotva někdy stanu na stupních vítězů, že mne nikdy nikde nebudou zmiňovat coby pětibojařskou hvězdu.

Protože šermovat umím, ovšem nikoliv kordem, ale jenom v rozčilení rukama, plavu, ovšem spíše jak zednická tříska, k běhu se přiměji jedině ve chvíli, kdy doháním autobus, nestřílel jsem od vojny. A na koníčka? Na toho bych si troufnul už leda tak v soukromí a s viagrou.


 

O moderních pětibojovnících
3 (60%)1